Časová osa raného středověku (313 - 800)

Raný středověk

Period: 300 to 1000

Edikt milánský

313

Byl vydán Edikt milánský – prohlášení spolucísařů Constantina I. a Licinia o toleranci říše římské vůči dosud nepovoleným náboženstvím, zvláště křesťanství.

Založení Konstantinopole

330

Konstantinopol byla od 4. století politickým, ekonomickým a kulturním centrem východořímské říše, pro kterou se v době humanismu ujalo označení Byzantská říše. Oproti starému Římu se město lišilo především ve dvou ohledech: zatímco jazykem starého Říma byla především latina, obyvatelstvo Konstantinopole hovořilo převážně řecky. Druhý rozdíl spočíval v tom, že si Řím ještě dlouho uchovával antický vzhled, avšak Konstantin vybudoval nový Řím již se záměrem postavit město v zásadě křesťanské.

Rozdělení říše římské

395

Po smrti císaře Theodosia I. byla vláda v římské říši rozdělena mezi jeho syny Arcadia, který vládl na východě, a Honoria, který se stal císařem na západě. To položilo základy k rozdělení impéria na říši východořímskou (Byzanc) a západořímskou.

Vyplenění Říma Alarichem

410

Vizigótský král Alarich oblehl Řím již počtvrté, tentokrát úspěšně. Během několika dnů byl Řím 24. srpna 410 (snad i zradou) dobyt. Nastalo všeobecné plenění, ze kterého byly vyjmuty pouze kostely (a tedy i obyvatelstvo, které se uchýlilo do jejich ochrany), které Alarich, sám ariánský křesťan , nařídil ušetřit.

Vandalové v Římě

455

Vandalský král Geiserich dobývá Řím.

Zánik západořímské říše

476

Germánský vojevůdce Odoaker sesadil z trůnu posledního římského císaře Romula Augusta a tím způsobil rozpad západořímské říše. Tato událost je považována za konec starověku a začátek středověku.

Codex Iustinianus / uzavření Akadémie

529

Byzantský císař Justinián I. vydal významnou právní sbírku Codex Iustinianus. Podle jeho ustanovení se v osobě císaře pojila neomezená moc světská i duchovní (tento systém se nazýval caesaropapismus). Oficiálním náboženstvím bylo křesťanství v ortodoxní podobě. Justinián se snažil jak vymýtit staré pohanské kulty (v roce 529, kdy byl poprvé zveřejněn Codex Iustinianus, dal například uzavřít platónskou Akademii v Athénách), tak také zabránit šíření křesťanských herezí.

Založení kláštera Montecassino

529

Klášter Montecassino je benediktinské územní opatství v Itálii založené nejspíše v roce 529 svatým Benediktem z Nursie. Stojí na stejnojmenné, 520 metrů vysoké hoře asi 130 km jižně od Říma, necelé 2 km západně od města Cassino a je nejstarším klášterem západního mnišství. Po staletí sloužil jako vzor pro budování dalších klášterů.

Hidžra - odchod z Mekky do Medíny

622

Od r. 620 byl Mohamed ve styku s obyvateli Jathribu, dnešní Medíny, a ti se roku 621 zavázali přijmout jej jako proroka. Poté, co se ho v červenci r. 622 nepřátelé v Mekce pokusili zabít, odešel i on sám doprovázen Abú Bakrem z Mekky (základ islámského letopočtu). Jathrib přijal jméno Madínat an-Nabí (Město Prorokovo). V Medíně našel Mohamed pevnou základnu pro další šíření svého náboženství. Zároveň přestal být pouze hlasatelem víry a stal se i vládcem, vojenským velitelem a zákonodárcem.

Umajjovský chalifát / sunnité vs šíité

661

Byl zavražděn Alí ibn Abí Tálib (okolo roku 599 Mekka – 28. leden 661 Kúfa) čtvrtý volený chalífa v letech 656–661. Byl bratrancem a zároveň zetěm Mohamedovým, protože si vzal za manželku jeho dceru Fátimu. Jeho vláda uzavírá období volených chalífů a zároveň vede k trvalému rozštěpení muslimské obce na sunnity a šíity. Do čele chalífátu se dostává dynastie Umajjovců (661-750)

Bitva u Poitiérs

732

Bitva u Poitiers je jedna z nejdůležitějších bitev 8. století. Odehrála se v říjnu 732 poblíž Tours a Poitiers. Vojsko Franské říše vedené majordome Karlem Martelem (otcem prvního karlovského krále Pipina a dědem Karla Velikého) v ní porazilo armádu Umajjovců emíra Abd ar-Rahmána. Zdroje se rozcházejí v tom, zda šlo o velkou bitvu, která je často heroizována, nebo jen likvidaci umajjovských průzkumných oddílů. Bitva je považována za konec muslimské invaze arabského chalífátu do Evropy.

Abbásovci v čele chalifátu

750

Abú-l-Abbás, příjmením Saffáh, porazil posledního umajjovského chalífu Marvána II., zmocnil se celého chalífátu a nastolil vládu své dynastie, Abbásovců. Časem byl trůn přenesen z Damašku do Bagdádu, kde vládli Abbásovci až do vpádu Mongolů r. 1258.

Karlovská královská dynastie ve Franské říši

751

Langobardi dobývají Ravennu, poslední baštu Byzance v Itálii. Papežové hledají proti Langobardům ochranu už nikoliv u konstantinopolského císaře, ale u Franků, kteří s Langobardy angobardy sousedili. Soused je ve středověku přirozený nepřítel a nepřítel mého nepřítele je můj přítel... Majordomus Pipin III. Krátký se stává s posvěcením papeže králem Franské říše a zakládá tak novou dynastii Karlovců (pojmenovaná po jeho otci Karlu Martellovi, nikoliv synu Karlu Velikému).

Karel Veliký korunován císařem v Římě

800

1. prosince – korunovace franského krále Karla Velikého na císaře obnovené říše římské (Karolínská říše) v bazilice sv. Petra papežem Lev III.