Jaro národů

By Radek Holcepl
  • Period: to

    Svatá aliance a jaro národů aneb od Waterloo k Világoši (1815 - 1849)

    Svatá aliance a Jaro národů (1815-1849)

  • Svatá aliance

    Svatá aliance
    Ruský car (pravoslavný Romanovec Alexandr I.), rakouský císař (katolický Habsburk František I.) a pruský král (luteránský Hohenzollern Friedrich Vilém III.) zaožili Svatou alianci jako spolek konzervativních panovníků, kteří se zavázali bojovat proti revolučnímu hnutí kdekoliv v Evropě. V roce 1818 se připojila též Francie (katolický Bourbon Ludvík XVIII.).

  • Revoluce v Belgii

    Belgie (dříve Rakouské Nizozemí) se odtrhla od Království spojeného Nizozemí po revoluci, kterou zahájilo 25. 8. 1830 obecenstvo Auberovy sentimentální a vlastenecky laděné opery Němá z Portici v bruselském operním sále Théâtre de la Monnaie. Během duetu Amour sacré de la patrie (Svatá láska k vlasti) obecenstvo povstalo s výkřiky „Aux armes! Aux armes!“ („Do zbraně!“). Po představení se dav nahrnul do ulic za provolávání vlasteneckých hesel a zmocnil se radnice a dalších vládních budov.

  • Červencová revoluce ve Francii

    Byla nastolena tzv. červencová monarchie v čele s tzv. občanským králem Ludvíkem FIlipem, který byl zvolen parlamentem a korunován bez náboženských obřadů. Šlo o konstituční monarchii, která se opírala o bohatnoucí měšťanstvo.

  • Nezávislost Řeckého království

    V březnu 1829 byl podepsán Londýnský protokol, který stále uvažoval jen o řecké autonomii, nikoli nezávislosti. Tento stav přestal platit po vítězství Ruska nad Turky v rusko-turecké válce (1828-1829), kdy se Petrohrad přiklonil k úplné nezávislosti Řecka na Turecku. Tato nezávislost byla uznána londýnskou konferencí velvyslanců 3. února 1830. Prvním králem se stal v roce 1832 Ota Bavorský. Řekové se tak stali prvním národem v Osmanské říši, který získal nezávislý vlastní stát.

  • Ferdinand I. zvaný Dobrotivý

    Ferdinand I. zvaný Dobrotivý
    Ferdinand I. Dobrotivý, (jako uherský a český král Ferdinand V., 19. dubna 1793 Vídeň – 29. června 1875 Praha) z habsbursko-lotrinské dynastie byl rakouský císař v letech 1835–1848, král uherský, (poslední korunovaný) český král, markrabě moravský atd.

    Doba vlády

    1830–1848 (uherský král)
    1835–1848 (rakouský císař, český, chorvatský a slavonský král)
    Korunovace (českým králem) 7. září 1836 Praha

  • Dvě pražská poselstva do Vídně

  • Nové nepokoje v Paříži (měšťané vs dělníci)

  • Revoluce na Sicílii a v Itálii

    V lednu 1848 vzniklo v Palermu povstání, které krále obojí Sicílie Ferdinanda II. přimělo k přijetí ústavy. Když však sicilští radikálové vystoupili proti vládě španělských Bourbonů vůbec, král povstání krvavě potlačil. 15. února 1848 vydal arcivévoda Leopold II. Toskánský pro tuto zemi liberální ústavu, která však radikální odpůrce Rakouska neuspokojila. 22. března vypuklo povstání v Benátkách, rakouská posádka kapitulovala a byla vyhlášena Benátská republika.

  • Únorová revoluce v Paříži

    Režim „měšťanského krále“ Ludvíka Filipa, kterého vynesla k moci revoluce 1830, se z původně liberálního stále víc klonil ke konzervativnímu Rakousku. Hospodářská krize a neúroda roku 1847 situaci dále vyostřila a 23. 2. 1848 vypukla v Paříži Únorová revoluce, která vyhlásila republiku. Vznikla 11-členná rada ministrů, která jen obtížně hledala kompromisy. Přesto zrušila otroctví v koloniích, trest smrti za politické zločiny, zavedla svobodu tisku, všeobecné volební právo a uznala právo na práci

  • Shromáždění Pražanů ve Svatováclavských lázních

    Národní výbor byl původně jako Svatováclavský výbor založen na schůzi obrozeneckých sil ve Svatováclavských lázních v Praze 11. 3. 48. SV vedený představiteli liberálního měšťanstva a inteligence, se v březnových dnech stal vůdčí silou českého politického hnutí. S příchodem radikálních demokratů byl v dubnu 48 rozšířen na stočlenný orgán, který se pod názvem NV stal uznávanou politickou institucí. Po porážce červnového povstání, v jehož čele radikální demokraté stáli, byl NV 26. 6. 48 rozpuštěn.

  • Březnové nepokoje ve Vídni

    Revoluce v Rakousku začala jako liberální petiční hnutí, jehož vídeňští vůdci byli E. von Bauernfeld a A. Bach. 9. 3. 1848 předali liberálové svou petici dolnorakouskému zemskému sněmu. Když 13. 3. 1848 sněmovna projednávala předložené petice, shromáždil se před její budovou dav. Zásah vojska proti němu si vyžádal 5 životů, což vyvolalo propuknutí revoluce. Povstalci začali ve Vídni stavět barikády. Císař Ferdinand I. Metternicha okamžitě propustil, zrušil cenzuru a přislíbil vydání ústavy.

  • Zahájení jednání frankfurtského sněmu

  • V Praze zahájeno zasedání Slovanského sjezdu

  • Červnové povstání v Praze

    1. 6. - 17. 6. 1848

  • Rakouské vítězství v bitvě u Custozzy nad Sardinií

    Rakouské vítězství v bitvě u Custozzy nad Sardinií
    1. března vyhlásil král Karel Albert Sardinský Rakousku válku a s armádou 75 tisíc mužů a s podporou papežského vojska a dalších spojenců obléhal rakouské pevnosti. Po počátečních úspěších ho ale spojenci opustili a 25. července 1848 v bitvě u Custozzy a definitivně 23. března 1849 u Novary ho rakouská armáda pod velením maršálka Radeckého nakonec porazila.

  • Zrušení roboty a poddanství v habsburské monarchii

  • Nástup Františka Josefa I. na trůn

  • Rozehnání kroměřížského ústavodárného sněmu

  • Rakouské vítězství v bitvě u Novara nad Sardinií

    Rakouské vítězství v bitvě u Novara nad Sardinií
    1. března vyhlásil král Karel Albert Sardinský Rakousku válku a s armádou 75 tisíc mužů a s podporou papežského vojska a dalších spojenců obléhal rakouské pevnosti. Po počátečních úspěších ho ale spojenci opustili a 25. července 1848 v bitvě u Custozzy a definitivně 23. března 1849 u Novary ho rakouská armáda pod velením maršálka Radeckého nakonec porazila.

  • Zatýkání aktérů májového spiknutí

    Příprava povstání však byla odhalena kvůli indiskreci a stávala se pomalu veřejným tajemstvím. 3. 5. vypuklo v Drážďanech předčasně povstání (které bylo po 4 dnech potlačeno a zajat byl i Bakunin) a 7. května byl při návratu do Prahy chycen K. A. Röckel, jehož zápisník obsahoval jména osob, s nimiž se stýkal a v noci na 10. 5. byla většina účastníků zatčena (např. K. Sabina, K. Sladkovský, J. V. Frič, E. Arnold). Bylo vydáno 25 rozsudků smrti. Nakonec byli zatčení amnestováni.

  • Rozpuštění frankfurtského parlamentu

  • Porážkou v bitvě u Világose končí i v Uhrách revoluce v habsburské monarchii